Čeština
„Když povídám lidem, o čem je ta kniha, říkám obvykle, že je o jedné irské rodině a o jednom otci, který pije, a že spousta lidí v ní umírá na různé nemoci a že je to opravdická legrace…“ Čte David Novotný a Josef Somr Celkový čas 5 hodin 46 minut Rozhlasová nahrávka z roku 1996. Zpráva o neuvěřitelně trudném, ale sounáležitém životě irské rodiny vypovídá nejen o životních zvratech a stereotypech, ale také o dobové atmosféře 30. a 40. let dvacátého století. Autobiografické vyznání je působivým dokladem ryzího irského naturelu, sepsané s hlubokým citem a velkým stylistickým uměním. „Když se dívám zpátky na své dětství, nedovedu pochopit, jak jsem vůbec mohl přežít. Bylo to bídné dětství, jak jinak: o šťastném dětství nemá cenu psát. Horší, než obyčejné bídné dětství je bídné irské dětství, a ještě horší je bídné irské katolické dětství.“ Tak začínají paměti Franka McCourta, který se narodil v Brooklynu v době hospodářské krize čerstvým irským přistěhovalcům a posléze vyrůstal ve slumech irského Limericku. Bez hořkosti, ale naopak s osobitým humorem popisuje hladovění, nemoci, špínu a strádání, nad nimiž by strnul i Charles Dickens. Frankův otec Malachy, neschopný upovídaný alkoholik, pracoval jen zřídka, a když už pracoval, obvykle mzdu propil a nechal svou pobožnou zlomenou ženu Andělu žebrat v místních kostelech a charitativních organizacích. Avšak jakkoli býval ničemný, dokázal být i něžný a uměl vyprávět podivuhodné příběhy o velkých irských hrdinech. Když nakonec zmizí v Anglii, zanechá v synovi dojem, že se ma snažit o lepší život. Ohromující síla románu spočívá v perspektivě malého hrdiny, který líčí nepředstavitelnou chudobu, selhání otce, rodinné tragédie a krutost okolí s čistou duší, empatii a shovívavosti. Dnes již klasický román Andělin popel byl v roce 1997 vyznamenán Pulitzerovou cenou, vyšel ve vice než 25 jazycích a prodaly se ho miliony výtisků. Úspěchu dosáhla i jeho filmová verze s Emily Watsonovou, Robertem Carlylem a Michaelem Leggem v hlavních rolích (1999). Film byl nominován na Oscara a na MFF Karlovy Vary získal Cenu diváků (2000). Frank McCourt (1930–2009) se narodil v New Yorku jako nejstarší dítě irských přistěhovalců. Velka hospodářská krize a otcův alkoholismus způsobily, že rodina zůstala bez prostředků, a když byly Frankovi čtyři roky, McCourtovi odešli z New Yorku za příbuznými do irského Limericku. Situace rodiny se však ještě zhoršila. Otec neměl práci a jakýkoliv skromný příděl peněz propíjel. Několik McCourtovych sourozenců zemřelo a on sám v deseti letech málem podlehl tyfu. V roce 1941 jeho otec odjel do Anglie údajně pracovat do válečné muniční továrny, ale rodině nikdy žádné peníze neposlal, ta byla odkázaná na žebrání a příležitostné krádeže. V roce 1949 se McCourtovi podařilo vrátit se do New Yorku. Pracoval v přístavních docích a později sloužil v korejské válce. Po skončení vojenské služby vystudoval angličtinu na Newyorské univerzitě. Třicet let učil na newyorských středních školách, poté se věnoval psaní memoárů. Za knihu Andělin popel (česky 1998, 2003 a 2021) získal Pulitzerovu cenu a mnohá další ocenění. Po jejím ohromujícím úspěchu navázal pokračováním Andělina země (česky 2004), v němž vylíčil návrat do Ameriky, země snů, kde v padesátých letech minulého století prošel jako přistěhovalec tvrdou školou života.
