Čeština
Než u něj zvítězila láska ke komponování, usiloval Leoš Janáček o dráhu klavírního virtuosa. Klavír pro něj byl nástrojem důvěrně známým, předurčeným ke sdílení niterného světa duše. Svůj opus číslo jedna, Thema con variazioni, napsal jako 26letý student lipské konzervatoře. Drobná klavírní Vzpomínka je naopak jedním z posledních notových zápisů skladatele. Tři zásadní klavírní skladby (1. X. 1905, Po zarostlém chodníčku, V mlhách) napsal Janáček v nelehkém životním období mezi léty 1900–1912 a představují nejosobnější, nejintimnější položky v celém jeho díle. Janáček se tady často nechal inspirovat zvukem cimbálu, se kterým se setkával při sběru lidových písní na Moravě. V genech interpreta této nahrávky, klavíristy Jana Bartoše, se bezesporu otiskl bohatý hudební život jeho předků včetně dědečka – cimbalisty. Kořeny vycházející z lidové hudby a slezský původ jsou společným jmenovatelem skladatele a interpreta této nahrávky. V Bartošově pojetí Janáčka je zřejmý hluboký muzikologický vhled i fascinující prostor intuice – ono inspirativní spojení srdce a rozumu, jež učinilo předchozí Bartošovy supraphonské nahrávky (Mozart – Koncerty SU4234-2, Beethoven – Sonáty SU4252-2) tak pozoruhodnými. Janáček podle Jana Bartoše – návrat k vlastním nejhlubším kořenům "
