Čeština
Kniha A třináctý byl kat... je v mnoha směrech ojedinělá. Autor na počátku devadesátých let, kdy se české věznice z velké části otevřely i veřejnosti, včetně novinářů, správně odhadl, že tato možnost nebude mít dlouhého trvání. Po dobu několika týdnů a měsíců navštěvoval česká i slovenská nápravná zařízení. Vnímal, prožíval a následně popisoval vězeňskou atmosféru. Hovořil i s nejtěžšími zločinci, včetně vrahů. Byli mezi nimi i muži, kteří čekali na popravu. K ní však už, v důsledku zrušení trestu smrti po listopadu 1989, nedošlo. Rozmlouval také s příbuznými vězňů, dozorci, vězeňskými psychology, pedagogy. Později třeba i s vězeňskými duchovními. Díky své vnímavosti, snaze po objektivnosti, schopnosti dlouhodobě naslouchat druhým, se mu podařilo postupně natočit několik desítek zcela unikátních rozhovorů. Dvanáct z nich - a pak ještě rozhovor s mužem, který se účastnil několika poprav - tvoří obsah této knihy. Knihy, kterou (a i v tom tkví její jedinečnost) nelze napodobit. Především proto, že tehdejší situace, kdy se reportér mohl takřka volně pohybovat po věznicích, se už nedá zopakovat. Už i proto nakladatelství Olympia přistupuje k opětovnému a doplněnému vydání tohoto díla. Je to syrová a ojedinělá výpověď doby. Doby, kterou nazýváme - Devadesátkami.
