Slovenština
Čitateľom a predovšetkým študentom Písma sa touto cestou dostáva do ruky vydanie Biblie, ktoré im umožní nazrieť do príbehov a posolstiev tejto knihy iným spôsobom a intenzívnejšie, než to bolo doposiaľ možné. Slovenčina sa tak týmto dielom zaradila medzi niekoľko jazykov, ktoré „doslovný“ preklad Biblie majú. Presvedčenie o Božom vdýchnutí Písiem viedlo Miloša Pavlíka ku snahe prekladať tak doslovne, ako to len bolo možné. Jeho snahou bolo vytvoriť čo najpresnejší odtlačok pôvodných biblických jazykov do slovenčiny. Netradičným prístupom zachoval i v preloženom texte dôrazy a tajomstvá originálu, ktoré sa iným prekladateľom v snahe o literárnu krásu na niektorých miestach vytratili. Preklad je doplnený mimoriadne rozsiahlym poznámkovým aparátom, ktorý obohatí laikov aj skúsených odborníkov. Nezaoberá sa teológiou, ale upresňuje význam jednotlivých slov a fráz v kontexte celého Písma. Jako autor ustupuje Pavlík zcela do pozadí, aby nechával zaznít jen sdělení biblického textu. Proto je z jeho překladu dobře slyšet i úcta a zájem o duchovní vyznění překladu. Napětí mezi věrností originálu a vstřícností ke čtenáři řeší Pavlík pokralicku (vliv kraličtiny je patrný zejména z překladu Nového zákona): konkordantostí překladu, důrazem na gramatickou a stylistickou srozumitelnost přeložené věty, úsporností ve vyjadřování (snahou nerozepisovat se se zřejmě originálu blíží nejvíce) a poznámkovým aparátem umístěným mimo překlad (poznámky na mnohovrstevnatost textu čtenáře srozumitelně upozorňují). Tak dosahuje toho, že se čtenář může soustředit na pouze na biblický text a nemusí řešit překladové varianty během samotného čtení. Varianty mohou přijít ke slovu až při studiu. Pro Pavlíkův překlad je přínosem i fakt, že autor má technické vzdělání, čímž obohatil slovník překladu o neobvyklé výrazy (např. rozhraní). Některé výrazy jsou ovšem zase poněkud zastaralé (bylinstvo, letounstvo), leč autor na moderní sdělení neaspiruje. U jeho překladu oceňuji jeho preciznost, který u Starého zákona vynikne na Desateru kde Pavlík velmi odvážně (to je dobře!) překladatelskou tradici opustil a správně uvedl přesné znění např. třetího přikázání a nebál se ani použít jako hlavní slovo pátého přikázání slovesa vážit si. A stejně tak je zajímavé, že Pavlík přepisuje hebrejská propria foneticky a bez ohledu na zvyklosti v češtině. To atmosféru originálu navozuje dobře. Samozřejmě je ale největším přínosem Pavlíkův slovník, který je výstižný, poměrně přesný a velmi inspirativní i pro toho, kdo není omezován překlady a může si Starý zákon číst v originále. Jiří Beneš
