Čeština
Bílý klaun je sbírka fejetonů a jiných krátkých textů, z nichž mnohé spisovatelka Lenka Procházková (dcera prozaika a scénáristy Jana Procházky) publikovala v novinách a časopisech. Některé texty však vycházejí v tištěné podobě poprvé. Od chvíle, kdy se autorčiným zásadním tématem staly takzvané církevní restituce, se totiž její kritické články objevují už jen na internetových serverech. Snadno zapamatovatelná tvář a hluboký hlas Lenky Procházkové zmizely i z veřejnoprávní televize. Také natáčení filmu o Janu Masarykovi, k němuž zpracovala scénář, bylo Českou televizí odloženo. Spisovatelka hodnotí situaci lapidárně: „Já jsem začínala v samizdatu, takže jsem si odpočátku zvykla psát svobodně, bez cizí nápovědy. A pokud je dnes upřímnost opět vnímána jako hřích, není to pro mě žádná nová zkušenost a ani nová křižovatka. Zkrátka v tom ‚hříchu‘ setrvám.” Texty obsažené ve sbírce Bílý klaun jsou důkazem toho, že jejich autorka převzala otcovo krédo, že politika má být pro každého a že: Nic není ztraceno, dokud to nevzdáme my sami… Kniha obsahuje mimo jiné i znění archivních dokumentů (trestní oznámení na členy vlády Petra Nečase i na kardinála Dominika Duku) včetně dopisů odeslaných papeži Benediktovi a papeži Františkovi.
