Čeština
„Neonacisti v Rusku pravidelně zabíjejí lidi. V novinách se ocitají strohé údaje z policejních souhrnných zpráv. ,Podřezaný metař‘, ,zabitý muž asiatského vzhledu‘. Ale jak se to stalo? Kdo jsou ti bezejmenní lidé? Skoro se o nich nemluví. Jenže každý z nich měl svůj život, měl příbuzné, pro které je ztráta bližního obrovskou tragédií,“ píše novinář, spisovatel a výtvarník Ilja Falkovskij v prologu své knihy Neviditelné vraždy. Koláž sestavená z přepisů soudních procesů je až překvapivě strhující. I když předkládá hlavně suchá fakta a věcné informace, dokáže vyvolat představy plné emocí a obav. Výpovědi příbuzných a blízkých přibližují „anonymní“ oběti v kontextu jejich obyčejných lidských životů, nečekaně utnutých se zrůdnou samozřejmostí. Neviditelné vraždy totiž přinášejí zejména šokující pohled na pohnutky a psychiku neonacistických vrahů, chladnokrevných a do poslední chvíle přesvědčených o správnosti svých děsivých činů.
