Čeština
Na Vídeň z přelomu století se vzpomíná jako na estetický, erotický a intelektuální svět: na rodiště Freuda a psychoanalýzy, valčíku a Schnitzlerových románů. Jednotlivé kontexty této kulturní vitality, tvrdí Chandak Sengoopta, byly ovšem mnohem temnější a komplexnější, než si dokážeme představit. Tato provokativní, poučná studie zkoumá prostředí, v jakém filosof Otto Weininger (1880-1903) psal svou kontroverzní knihu Geschlecht und Charakter (Pohlaví a charakter). Krátce po jejím vydání, ve věku dvaceti tří let, spáchal Weininger sebevraždu. Jeho kniha, kde prohlašuje, že ženy a Židé jsou pouze sexuální bytosti, kteří postrádají individualitu, se stala bestselerem. Weininger, oslavovaný jako génius intelektuály jako Ludwig Wittgenstein a Karl Kraus, byl obdivován nikoliv pro své předsudky, nýbrž proto, že se zaobíral hlavními problémy své doby – podstatou a významem identity. Sengoopta věnuje zvláštní pozornost tomu, jak si Weininger přivlastnil vědecký jazyk a údaje, aby definoval své názory, a jak zkoumá samotné vědecké teorie.
